Vážené divačky, vážení diváci,

ve foyer našeho divadla si od začátku prosince můžete prohlédnout výstavu obrazů malířky Kateřiny Horové. Tato umělkyně hledá inspiraci v přírodě, zvířatech a lidské duši. Od prvních maleb Ferdy mravence až po symbolické a abstraktní obrazy, její tvorba odráží hlubokou osobní i uměleckou transformaci napříč různými životními etapami.

Výstava je prodejní, u každého obrazu najdete cenu. Pokud o některý obraz budete mít zájem, napište prosím přímo autorce na email horova.k@seznam.cz.

Přejeme vám krásný adventní čas,

Vaše DKO

O AUTORCE:

Čtyři  ....  období Kateřiny Horové

Kateřina se narodila v březnu roku 1991 v Hradci Králové. Ráda kopírovala postavičky z kreslených pohádek jako je Ferda mravenec nebo rybička Nemo. Pak nastoupila na střední školu Přírodovědné lyceum v Kostelci nad Orlicí a odtud zamířila rovnou  na uměleckou školu v Heleníně – Jihlavě. Na přírodovědném lyceum však získala nezapomenutelné zážitky v objevování přírody. Kostelec nad Orlicí vystřídala trochu chladnější Jihlava, kde autorku, jak sama uvádí prováděly kočky a kočky se objevují v nejednom jejím díle.

„V každém městě najdete symbol, který je buď odrazem města, nebo se v něm sami zrcadlíte. Když jsem byla v Hradci Králové, neustále se mi pletli do cesty ježci, jak kdyby se staly symbolem budoucího konání. V Jihlavě zase kočky a v Ostravě pro změnu zajíci, kteří se volně proháněly po sídlištích. Zvířata mě provázejí neustále, možná více, než lidi, jsou jakýmsi ukazatelem a odrazem našeho omezeného vnímání.“

V Jihlavě nastala její první zkušenost s olejovými barvami, kterými ráda maluje doteď. Autorka se seznámila s figurální kresbou ve skutečném formátu podle živého modelu. Můžeme připomenout např. revoluční obraz Venuše, malovaný olejovými barvami, autorčina prvotina v ohledu velkorozměrných figurálních kreseb či sérii maleb na papíře nazvanou Otisky paměti, tvořenou z náhodně nalezených předmětů, v konkrétním místě sprejovými barvami, obhajované na závěrečné zkoušce.

„Nejraději maluji olejovými barvami, jejichž olejovitost spojuje barvy do sebe a vytváří tak plejádu různých odstínů, které se odráží v naší duši. Baví mě nanášet znovu a znovu nové vrstvy, které celý výjev neustále stupňují a sami nám říkají, kdy je na čase skončit.“

A konečně Ostrava! Jak bývá nebe modré, tak to Ostravské se často schovává za jakousi barevnou bariérou a totéž se dá říci i o zdejším malování, které na první pohled hýří barvami, někdy dost smogovými a nekonkrétními. I autorčina mysl se v tomto období ponořila do jakési mlhy. Malovala pod vedením českého malíře prof. Daniela Balabána. Poznává nové možnosti v rozvržení figury malované nejčastěji akrylovými barvami. Olejové barvy ustoupily do pozadí, aby mohly později opět ožít v novém hábitu.

„Přes tolik barev není téměř vidět žádná kontura, nebo jen naznačená či rozmazaná.“

Pro Ostravské období jsou typické obrazy jako Tanečnice spojované se sochařem Messerschmidtem (německo-rakouský barokní sochař), který Kateřinu ovlivnil svými „charakterovými hlavami“. Kateřina vyjadřuje spojitost mezi těmito hlavami s výraznými gesty tanečnic u tyče a jakousi až posedlostí. Dále nesmíme opomenout divadelní scénu Proces, kde autorka přirovnává cyklus housenky k myšlence. Můžeme narazit i na řeckou mytologii, kdy se autorka inspiruje postavou Psyché, která bývá zpodobňována jako dívka s motýlími křídly a perzonifikuje lidskou duši či mysl. Svoji vysokoškolskou kariéru zakončila obhajobou svojí první knihy s názvem Akněmur.

Opět v Jihlavě obrazy nabírají jiných barev a rozměrů. Kateřina se snaží udržet velké rozměry, kde můžeme lépe spatřit tahovost a charakter samotné malby inklinující k abstraktnímu až snovému vyjádření. Symbolika je značná a hojná.

„Nač boj, když máme kolem sebe takové dary, jen je umět spatřit a nevyužívat jich.“